Česká výprava jede závodit do Kataru

Již při zakončení letošní domácí sezóny bylo jasné, že pro některé týmy se termíny zazimování techniky trochu odloží. Katarský pylonový závodník Abdullah Al-Thani uspořádal ve své domovině první mezinárodní závod a česká výprava se rozhodla mu oplatit jeho aktivní účast na závodech u nás. Češi sestavili celkem početnou výpravu se čtyřmi týmy elektroplyonů F3E a dva týmy se spalovacími motory (čouďáky) kategorie F3D.

F3E : Honza Sedláček (úřadující mistr světa), Jirka Klein, Kamil Vydra a Tomáš Andrlík
F3D : Tomáš Andrlík a Roman Pojer

Po započtení doprovodů z řad rodinných příslušníků se do letadla Quatar Airways “napáskovalo” celkem 13 členů české výpravy, která bude patřit mezi nejpočetnější.

Neděle 19. listopadu 2023 – Odbavení a odlet

Veškerou techniku jsme museli vměstnat do přepravních boxů na sportovní vybavení respektive beden vlastní výroby. Elektroletci vzhledem k menší velikosti a hmotnosti takto cestují normálně, ale pro spalováky to byla premiéra. Do této doby zasílali motoráři své modely ve velkých bednách cargem.

Odbavení na vídeňském letišti začalo velmi snadno a vše vypadalo, že zbyde čas i krátké posezení před odletem. Ovšem po projetí bedny Honzy Sedláčka se celníkům něco nezdálo a nechali Honzu celou bednu rozmontovat a vybalit letadla. Po dlouhém vysvětlování a objasňování se vysvětlilo, že olověný plech znemožnil roentgenu plné prosvícení a mohlo to vypadat jako něco velmi, velmi podežřelého. Obzvláště, když z toho “čouhajjí” dráty od regulátoru a vypadá to jako rozbuška. Nakonec přivolaný nadřízený úředník vše pochopil a povolil naložení bedny na palubu.

Všechno jsme nakonec stihli a mohli jsme si užít noční let relativně novým Airbusem A350-900. Díky příznivému větru jsme dorazili do hlavního města Kataru Douhá o téměř půlhodinku dříve a těšili se na rychlý transfer do hotelu. Bohužel to tak snadné nebylo.

Po přistání a celkem pohodové pasové kontrole začalo vysvětlování proč vezeme vysílačky a co máme v těch velkých bednách společně s modely. Celníci zabavili všechny bedny a odstavili stranou k individuální kontrole. Dále nám namátkově kontrolovali kufry aniž bychom tušili co vlastně hledají. Byla to dlouhá a velmi nepříjemná hodinka, kdy nikdo netušil co nás čeká. Nepomohl ani průvodní dopis z katarského ministerstva sportu, který nám měl usnadnit průchod všemi vstupními kontrolami. Když jsme nakonec všichni a se všemi modely vystoupili z příletový haly, bylo již pondělí.

Pondělí 20.listopadu 2023 – zabydlení a seznámení s okolím

Dalším krokem bylo vyzvednout zamluvená auta z půjčovny, která naštestí sídlí hned naproti příletové hale a vše vypadalo naprosto snadné. Auta byla předem vybrána, dohodnuta a zálohy zaplaceny. Bohužel jsme tady měli možnost seznámit se s místní pracovní rychlostí, nasazením a efektivitou. Každý, kdo žehrá na tyto nešvary u nás doba (stejně jako já) si po chvíli řekne, že to u nás vlastně není vůbec tak zlé. Stručně řečeno, odbavení našich čtyřech vozidel trvalo téměř dvě hodiny za nepředstavitelných až bizarních situací, které ani nepatří na tento web. I v půjčovně se vše nakonec podařilo dotáhnout do zdárného konce a my jsme po druhé hodině ranní odjížděli na hotel. Jediná poznámka nakonec, jak rychle obsazují asijské a hlavně čínské značky tento trh a z evropských aut jsou vidět pouze ta nejluxusnější od prémiových značek. Žádná evropská střední třída vozidel tady prostě nejezdí.

Příjezd na hotel po vlastní ose centrem hlavního města Kataru Dohá byla příjemným zážitkem pro každého řidiče i oko pasažéra. Celé město nádherně a pestře nasvětleno, značení přehledné a jasné, prostě pohoda. Celá výprava se ubytovala v pěkném hotelu přímo u pobřeží. Drobné nedostatky jako dveře pokoje, které nejdou nejříve zavřít a po zavření nejdou otevřít jsou po předchozích zážitcích jen úsměvnou epizodou se vzpomínku na divadlo Járy Cimrmanna. Do čtvrté hodiny ranní byli již všichni ve svých pokojích a ulehali k odpočinku.

Pondělní dopoledne bylo pojato v odpočinkovém tempu a věnováno krátkému seznámení se s okolím. Ale v poledne jsme již vyrazili směrem na modelářské letiště, které je vzdáleno cca 55km od hotelu. Vzhledem k tomu, že téměř celá cesta vede po dálnici a litr benzínu stojí v přepočtu 12,-Kč, tak to není žádný velký časový ani finanční problém.

Příjezd na letiště nám připomínal spíše příjezd na staveniště, ale bylo vidět, že se jedná o poslední zemní a úklidové přípravy před zahájením. Lehce nás překvapil plný nákladní vůz sázených květin připravený k výzdobě této akce.
Letiště je situováno v naprosto odlehlém prostoru, obehnáno oplocením s vjezdovou branou. Na letové ploše délky cca 800m je položen asfaltový koberec, ale asi se pořadatelům nezdál dostatečně reprezentativní, tak ještě vedle vybetonovali plochu pro start a vedle položili umělý trávník určený pro přistání elektropylonů.

Při prohlídce zázemí nás překvapila modelářská prodejna v jednom z hangárů s kompletním vybavením pro funkční modelařinu. Pro větší výběr a konkurenci stojí o dva hangáry vedle, prodejna druhá.

Úterý 21. listopadu – poznávací den

Na úterní den den připravil pořadatel překvapení ve formě poznávacího výletu městem Dohá ve výletním autobuse, který byl připraven privátně pouze pro účastníky závodů. Chvilku jsme váhali, jestli obětovat celodenní trénink „nějaké“ projížďce autobusem. Nakonec jsme se rozhodli přijmout nabídku výletu, abychom nějak neurazili hostitele.
Ráno jsme po menší anabázi se specifikací místa nástupu a hledáním toho správného autobusu, nastoupili a vyrazili poznávat Dohá. Ukázalo se, že to byla dobrá volba, protože během 4-hodinového výletu jsme viděli většinu nejzajímavějších míst a staveb hlavního města včetně tradičního trhu.

Po návratu z poznávacího výletu, bylo jasné, že na letiště už nepojedeme, protože bychom stihli tak jedině stmívání. Takže hurá na hotel a začít sestavovat letadla, aby ve středu ráno bylo vše hotovo a bylo dost času na samotné létání. Prozíravě jsme si pořídili větší dodávku (s lavicemi pro 13 osob), kam jsme mohli ukládat sestavená letadla a nemuseli je každý den rozebírat jako většina ostatních závodníků.

Středa 22.listopadu – oficiální trénink

Konečně jsme se pustit do činnosti za kterou jsme do Qataru cestovali, tedy do samotného létání. Letadla byla z předchozího večera sestavena a připravena k letu. Stačilo otestovat správný chod motorů a vyrazit na měřené tréninky. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě a při pondělní návštěvě letiště jsme si u jednoho z prodejců pořídili palivo FAI (80% methanol a 20% ricínový olej), abychom nemuseli čekat na příděl od pořadatelů a mohli rychle začít trénovat. Trochu nás překvapila brčálově zelená barva, ale nápis FAI mluvil jasně.

Největší porce práce čekala na Tomáše Andrlíka, který sám létal ve dvou kategoriích (spalováky F3D a elektry F3E) a k tomu ještě dělal mechanika Romanovi Pojerovi v F3D a Kamilovi Vydrovi v F3E. Začali jsme prvními starty a od začátku to nebylo ono, naše motory nepracovali, tak jak jsme si představovali a my netušili, kde je problém. Jednou jsme naladili motor, tak že po třech obletech zhasnul včetně vypálené svíčky a zaneřáděného spalovacího prostoru. Což znamená motor rozebrat, vyčistit a přeleštit motorovou hlavu a píst, složit zpět a znovu na start. Následně se motor pustí do dalšího startu s trochu bohatší palivovou směsí a zpravidla je to OK. Nikoliv však v našem případě, otevření palivové jehly o pár minut uvedlo motor do režimu vhodného pro rekreační poletování, ale ne pro rychlostní závody. Za tohoto stavu jsme se protrápili až do setmění, kdy už se trénovat nedalo, ale depo s umělým osvětlením nám umožnilo dál pracovat na údržbě techniky a přípravě na zítřejší první závodní den.

Mezi elektrikáři panovala mnohem větší pohoda a klid, protože technika je poslouchala na slovo a mohli se soustředit na pilování pilotáže a ladění pohonné jednotky, aby limiterem přidělených 1.000W využili přesně na 10 obletů. (Limiter je kalibrované zařízení, které po spotřebování přidělené energie, vypne motor). Takže není dobré když se motor vypne v kole devátém, ale vypnutí až v kole jedenáctém je také špatně, protože nedošlo k maximálnímu využití přidělené energie.

Cesta zpět na hotel byla pro spalováky méně optimistická než ranní příjezd. Ale Tomášova povzbuzující věta „Zítra bude všechno jinak“ nám dala určitou naději a odhodlání do dalšího dne.

Čtvrtek 23.listopadu – 1. závodní den

Tomášova „věštba“ z předchozího večera se začala naplňovat dříve než jsme čekali. Hned ráno po příjezdu se sousední belgičtí a holandští závodníci horlivě zajímali o naše zelené FAI palivo, protože jejich přidělené předchozí den pořadatelem má klasickou nažloutlou barvu. Po důkladném přečtení se ukázalo, že naše zelené palivo je sice FAI, ale bohužel není tam použit ricínový olej nýbrž olej syntetický. V tu chvilku se vysvětlili všechny lapálie z předchozího dne, protože pylonové spalovací motory se jinak než s 20% ricínového oleje nedokážu plnohodnotně mazat. Starost našich sousedů o použité palivo byla naprosto zištná, protože se obávali nějaké naší konkurenční výhody, přičemž netušili, jaké trápení jsme si s ním užili. Vše se rychle vyřešilo s pořadatelem, který dodal správné palivo a dokonce nám nabídl, že posune start celého závodu, abychom si ještě mohli otestovat naše motory v tréninkovém letu. Tuto velkorysou nabídku jsme s díky odmítli.

Od středy foukal silný vítr a ve čtvrtek tomu nebylo jinak. Vzhledem k postavení závodní trati kolmo na runway to znamenalo nepříjemný silný boční vítr pro starty všech pylonových kategorií. Většina pilotů a modelů se s tímto vlivem vyrovnala, až na piloty s modely australské produkce. Ty měly s bočním větrem velké potíže a dokonce favorité Robert Bosch a Bram Lentjes v prvním kole vůbec neodstartovali. Českým letadlům NoName2 boční vítr vůbec nevadil a startovali stejně dobře jako za úplného bezvětří. S výslednými časy prvního koly to nebylo na velké chlubení, ale vzhledem k výkonům ostatních závodníků to byl přijatelný vstup do závodu.

Mezi elektropylonáři od prvního kola nasadil Honza Sedláček své časy pod 60s a dal všem soupeřům najevo, kdo je tady úřadující mistr světa. Naši závodníci Jirka Klein, Kamil Vydra a Tomáš Andrlík nezůstali pozadu a obsadili další tři místa za Honzou. Ostatním soupeřům zbývalo bojovat o páté místo, protože kluci mezi sebe nikoho pustit nechtěli.

První den se podařilo odlétat tři soutěžní kola, protože do časového programu zasáhl slavnostní zahajovací ceremoniál za účasti vlivných osobností z qatarského ministerstva sportu. Pro nás a hlavně pro samotné pořadatele byla potěšující návštěva českého velvyslance pana Chalupeckého.

Pátek 24. listopadu – 2. závodní den

Po prvním dni se celá organizace perfektně zaběhla a ráno se mohlo začít závodit. Musím se ještě zmínit o elektronickém systému časomíry. Jednalo se o holandský systém, který byl používán na posledním mistrovství světa právě v Holandsku. Tam ještě vykazoval drobné nedostatky a občas si neodpustil nějaké to “zamrznutí” což znamenalo opravné lety, které nikoho nepotěší a navíc zdržují celý závod. Konstruktér Jan Van Den Klok zapracoval a verze pro katarské závody byla téměř dokonalá. Stabilní, přehledná s dostatečným počtem informačních displejů pro závodníky i rozhodčí. Přenos dat mezi všemi prvky byl prostřednictvím WiFi a nadstavbou byl výstupní výsledkový servis nejen do tiskárny jak bývá zvykem, ale také online do messengeru Telegram.

Průběh pátečních soutěžních letů není nutné jednotlivě popisovat. Elektroletci pokračovali v nastaveném trendu, kdy si Honza Sedláček letěl svůj vlastní závod a naši kluci si to rozdávali a další místa za ním.
Ve spalovácích nasadil Tomáš Andrlík první časy těsně nad 60s a začal se posouvat nahoru za vedoucího belgičana Brama Lentjese a holanďana Roberta Bosche. Roman Pojer nezačal tak rychle, ale to horší na něho teprve čekalo v posledních dvou startech. Nejdříve dvakrát chyboval na pylonech 1 a 2, což znamenalo 200 bodů. V dalším letu mu zhasl motor v druhém kole, takže znovu 200 bodů a naděje na dobré umístění se začala rychle vytrácet. Nezbývalo nic jiného než věřit, že se poletí slibovaných osm kol, což by znamenalo možnost škrtnout dva nejhorší výsledky.

Sobota 25. listopadu – 3. závodní den

Nastal ten velký den, na který všichni čekali. Pořadatelé připravili slavnostní lože pro VIP hosty, tribunu pro diváky a dvě velkoplošné obrazovky na které byl promítán živý přenos z trati. Současně byl vysílán jako live stream na YouTube, který také používala většina našich kamarádů a fanoušků u nás doma. Někdy se stalo, že komentáře k našim výkonům jsme měli v telefonu dříve než jsme se stihli vrátit do depa.

Sedm soutěžních bylo za námi zbývalo odletět poslední osmý a čekat na výsledky. V elektrikách se strhl boj mezi českými závodníky o druhé a třetí místo. Honza Sedláček s přehledem vedl, druhé místo vybojoval Kamil Vydra a na třetí příčku poskočil Jirka Klein a odsunul tak Tomáše na čtvrtou příčku.

Ve spalovacích byl před osmým kolem Tomáš Andrlík třetí za vedoucím Lentjesem a Boschem. Roman startoval z šesté pozice a musel zaletět slušný čas a čekat na výsledky ostatních. Bohužel v poslední startu zklamal Tomášův motor a “zdechnul” ve druhém kole což znamenalo 200 bodů. Roman zapsal čas 61s a po přepočtení přeskočil Tomáše na třetí příčce.

Základní část byla dolétána a čekalo nás velké finále, kde si první tři z každé kategorie rozdají finálový let a celkové pořadí a vítězný pohár. Nejzajímavější to bylo v českém finále elektropylonů, kde se projevil nedostatek mechaniků. Vzhledem k tomu, že Jirka Klein a Honza Sedláček si dělají mechaniky navzájem museli nastoupit náhradníci. Honza si povolal na pomoc holanského pilota Jorise a Jirka vyzval k mechanikování Romana. Finálový let byl velmi vyrovnaný a rozdíl mezi prvním a posledním byl 0,8s v tomto pořadí:
1. Honza Sedláček 59,70s
2. Jirka Klein 60,06s
3. Kamil Vydra 60,47s

Ve spalovácích byl jasným favoritem mladý pilot Bram Lentjes a druhý Robert Bosch létal také o něco rychleji než tretí Roman Pojer. Ve stejném pořadí se také startovalo což nám celkem vyhovovalo. Neměli jsme co ztratit a mohli čekat na případné chyby soupeřů, což se událo dříve než jsme čekali. Tomáš si jako správný mechanik včas všiml, že oba soupeři chybovali hned v druhém kole a mají cut na pylonu číslo 1, což znamená 10% penalizaci k dosaženému času. Nyní stačilo neudělat chybu a v rozumném čase doletět. Podařilo se a češi brali první místo i ve spalovácích.
1. Roman Pojer 62,28s
2. Robert Van Den Bosch 63,32s
3. Bram Lentjes 200s

Pak už následovalo velké nadšení a společné oslavy celého českého týmu. Odpoledne následoval velkolepý slavnostní ceremoniál včetně vyhlášení vítězů a předání pohárů vítězům. Byl to velký zážitek a Katar nastavil zcela novou úroveň pořádání pylonových závodů.