Aktuálně z MS pylonů 2023 v Holandsku

Po osmi letech se mistrovství světa koná na evropském kontinentu, takže je dostupnější nejen pro závodníky, ale také pro fanoušky pylonového létání. Naposledy se létalo v roce 2015 v Olomouci MS kategorie F3D (spalováky), pod taktovkou ředitele Jirky Kleina.
Od roku 2019 se sjednotila organizace pylonových mistrovství pro spalovací i elektromotory a je to jedno velké pylonářské mistrovství, které letos můžete sledovat v holandském městě Drachten, ležícím nedaleko hranic s Německem. Jak jsme uvedli již v úvodním článku k MS, bude letos česká výprava nejpočetnější ve své historii.

Čtvrtek 27.července: příjezd do Drachtenu

Nechceme ponechat nic náhodě a raději se přesouváme na místo závodu o dva dny dříve. Bohužel pořadatel musí zachovat ještě páteční letový provoz na letišti a platí tedy oficiální otevření letiště v sobotu 29.července. Takže část reprezentace obsadila své hotelové pokoje již ve čtvrtek večer a začala s aklimatizací. Zbývajíc část reprezentace (ta spalovací) to vzala do Drachtenu přes nedaleký Amsterdam. Prý jsou tam zajímavé obchody a uličky, které stojí za návštěvu nebo minimálně za zhlédnutí. V každém případě se všichni setkáme v pátek odpoledne na letišti a budeme doufat, že nás pustí do areálu, abychom nemuseli čekat až do sobotního rána.

někdo bude bydlet a servisovat v hotelovém pokoji

někdo bude mít bydlení a servis v jednom, přímo na letišti — někdo bude bydlet a servisovat v hotelovém pokoji

Pátek 28. července: přípravy a čekání

Bylo jasné, že na letiště se nedostaneme a poletující sportovní letadla to jenom potvrzovala, takže zbyl čas na poznávání krás Holandska. Dobrou zprávou bylo, že se můžeme nastěhovat do kempu po šesté hodině večerní. Takže jsme se všichni sešli u nákupního centra již dvě hodiny předem, pořídili proviant a na chvilku „zakempovali“ na přilehlém parkovišti.

Krátké zakempování na parkovišti před obchodním domem

Ukázalo se, že přijet do kempu co nejdříve, nebyl pouze náš nápad. Během dvou hodin se kempová plocha téměř zaplnila. Podařilo se nám obsadit velmi dobré místo vedle centrálního stanu, kde bude i depo pro závodníky. Po dokončení stavby „vozové hradby“ ukotvení všech stanů a přístřešků, nastal čas na to nejdůležitější. Vybalit letadla, sestavit a připravit na sobotní tréninkové lety.

Letová plocha před námi a vlevo stan s depem

Sobota 29. července: tréninky zahájeny

Páteční skládání techniky se protáhlo do sobotních ranních hodin, ale podařilo se nám vše zkompletovat a připravit na sobotní poletování. V Holandsku jsou velmi přísná pravidla na dodržování klidu v dohodnutém čase, takže si nikdo nemůže dovolit nastartovat motor nebo dokonce pustit letadlo mimo stanovenou dobu. Pro nás to znamená první startování motoru v 8:30 hod a první start letadlo v 9:00 hod. Ukončení veškerého provozu musí být bezpodmínečně do 18:00 hod.
Díky soustředění v Milovicích jsme přijeli s připravenou technikou a mohli se věnovat samotnému létání. Pořadatel má připravené dvě závodní tratě a rozdělil to tak, že na hlavní trati budou trénovat spalováky (F3D) a na zadní, záložní trati budou trénovat elektroletci (F5D) s vlastní organizací letů. Prostě letí si tak, jak si mezi sebou dohodnou.
Na hlavní trati se zájemce o tréninkový let musí zapsat na tabuli e čekat než na něho dojde řada. Na vše dohlíží pořadatelé, kteří vyvolávají závodníky v dostatečném předstihu k nasednutí na transportní vozidlo, které je odveze na trať. Pro český tým je to mírně složitější, protože jsme neobsadili své pozice v hlavním stanu, ale zůstali v našem kempovém městečku. Je to pro nás příjemnější, protože veškerý materiál pro práci máme po ruce a nemusíme se každé ráno a večer stěhovat s veškerou technikou. Má to jen jednu malou chybičku, že k nám není moc dobře slyšet vyvolávání pilotů k odjezdu na trať. To se ale podařilo rychle vyřešit několika plechovkami českého piva, které učinili pořadatele okamžitě vstřícnějšími.

Průběh sobotních tréninkových letů byl u spalováků bez závažných problémů a všichni jsme si celkem slušně zatrénovali. Zatím jsme létali bez měření času a soustředlili se hlavně na seznámení s tratí. Od příjezdu jsme pochopili, proč je Holandsko zemí větrných mlýnů, protože větrno je tady opravdu dostaečně. Celou sobotu foukalo 8-10 m/s s permanentním přísuvem nárazových větrů. Naštěstí foukalo přímo od pylonu číslo 1, takže na trati to nebyl tak velký problém. Drobné problémy s motory jsou u spalováku samozřejmostí, takže i my jsme si nastřádali nějakou práci na večerní servis.

Neděle 30. července: trénujeme a fouká ještě více

Pořadatelé a předpověď počasí nás v sobotu varovali, že v neděli bude foukat ještě více. Nejdříve jsme si mysleli, že to už není ani možné. Ukázalo se, že to možné je foukalo opravdu hodně a nárazový vítr vytrhával kotvení stanů a přístřešky karavanů. Přesto nikoho nenapadlo nelétat, takže čekací listina byla ještě delší než v sobotu.

Motory po sobotním servisu v kondici ještě lepší před tím, mohli ukázat svou sílu a dělat pilotům i mechanikům jenom radost. Po několika dopoledních startech jsme odpoledne začali i měřit časy včetně pomoci od elektroletců na pylonu číslo 1, kteří nám světlem kontrolovali správné oblety. Tomáš Andrlík se pohyboval se svými časy stabilně pod hranicí 60s a při jednom letu i hluboko pod 57s. Roman Pojer se pohyboval také pod hranicí 60s a nejmladší člen týmu Honza Petr s mechanikem Lukášem Voseckým také poprvé pokořili hranici jedné minuty. Odpoledne Roman dvakrát nedoletěl a přidělal si práci na večerní servis. Takže o práci bylo postaráno.

Pondělí 31. července: prší a prší

Probuzení do deštivého dne nám zhatilo všechny plány na maximální využití posledního dne volných tréninků. Dopolední trvalý déšť vystřídala odpolední přeháňková fronta podpořená silným nárazovým větrem. Podmínky dosti drsné, ale nedá se nic dělat, musíme trénovat. Přes všechno úsilí se nám podařilo probojovat na trať pouze jednou těsně před ukončením letového provozu, který byl dnes nastaven na 17:00hod. Bylo to celkem nervózní odpoledne, završené konfliktem mezi Romanen a startérem na trati, který ho nepustil na start s vysvětlením, že máme vyčerpaný přidělený limit startů. Bohužel nebyl schopen pochopit, že když si dva piloti dělají navzájem mechaniky (Tomáš s Romanem), tak nemohou letět současně !!!

Pondělní večer byl vyhrazen pro zahajovací recepci s drobným pohoštěním. Po splnění společenské povinnosti jsme se vrátili do našeho depa a pokračovali v práci na motorech, které si každý den říkají o večerní servisní péči.

Úterý 1. srpna: ceremoniál, přejímky a oficiální trénink

Deštivé počasí pokračuje , ale pořadatelům to nezabrání v uspořádání zahajovacího ceremoniálu před vyvěšenými vlajkami. Začínáme za prudkého lijáku, který se postupně zmírní až na konec jsou poslední proslovy a hymna bez deště.

Po skončení slavnostního zahájení se okamžitě spouští technická přejímka modelů podle časového harmonogramu. Přicházíme na řadu po jedenácté hodině, nejdříve jdou elektrikáři následováni spalováky. Přejímací kolečko začíná „velmi důležitou kontrolu“ jestli máme všechny modely popsány licencemi a označeny vlastní identifikací. A ta úplně nejdůležitější věc je velikost písmen. Licence musí mít písmena vysoká nejméně 25mm a identifikace 10mm. Kdo má písmenka byť o milimetr menší, musí zpět a opravit.
Následuje základní měření rozpětí všech rozměrů a vážení. Jedinou smysluplnou kontrolou je ověření funkčnosti systému Fail Safe, který při ztrátě signálu přijímače zhasne motory.

Paralelně s přejímkou byl spuštěn oficiální měřený trénink. Tady má každá země podle počtu reprezentačních týmů vyhrazené časové okno. Zpravidla to vychází na 2 až 3 starty pro každého pilota. Naše časové okno bylo nastaveno na 15:05 hod. Ale celodenní dešťové přeháňky přesunuli naše časové okno až na půl šestou večerní. Ovšem další déšť zařídil, že si v úterý nezalétáme vůbec a český trénink se přesune na středu ráno. Pro spalováky to znamená vyčištění a propláchnutí připravených „oštantovaných“ motorů na další den.

Středa 2. srpna: oficiální tréninky mezi kapkami deště

Tréninkové lety máme vyhlášeny na devátou hodinu ranní. To znamená pro spalováky před zahájením nastartovat všechny motory a nastavit seřízení palivové směsi (oštantovat), znovu natankovat a připravit k letu. Jaké bylo překvapení, když nás v půl deváté pořadatel vykázal, že motory můžeme spouštět až po deváté hodině. Vůbec ho nezajímalo, že v devět máme stát uprostřed letového kruhu a zahájit trénink.
Naštěstí mohli na devátou vyrazit elektroletci a druhou polovinu tréninku nechat spalovákům. Tak se také stalo a na transportní vozidlo k odjezdu druhé skupiny na start se nasedalo po půl desáté. Bohužel další dešťová fronta předčasně ukončila náš trénink a na start se ani neodjelo.

Je poledne, stále prší, a čekáme na přechod fronty, abychom mohli konečně odtrénovat. Bohužel jsme celé středeční odpoledne pročekali v marné naději, že si konečně zalétáme. Bohužel marně. Počasí se sice vylepšilo, ale časový skluz byl tak velký, že by celý český tým nestihl odlétat celý svůj trénink do 18:00 hod což je mezní hodina ukončení veškerého provozu na letišti. Stejně nekompromisní byl pořadatel i s ranním zahájením provozu v 9:00hod. Mimo tento vyhrazený časový prostor nesměl na letišti vzlétnout žádný RC model včetně malých, tichých park flyerů. Jediným argumentem na otázku: „proč to mu tak je?“ byl odkaz na místní přísné hlukové normy. Je s podivem, že nikomu nevadil hluk stavebních strojů v okolí i v brzkých ranních hodinách.

Čtvrtek 3. srpna: konečně neprší a jdeme na to

F3D – spalováky

Tak jsme se konečně dočkali. Probudili jsme se do úplně jiného dne než byly ty předchozí. Foukal sice stále silný vítr (cca 10 m/s), ale to nikomu nevadilo. Hlavní bylo, že neprší.

Průběh a pracovní zatížení v průběhu soutěžních dnů nám nedávalo šanci popisovat jednotlivá kola a pocity, které jsme při tom zažívali. To se musí prostě zažít. Proto nás velmi potěšila velmi početná skupina fanoušků a kamarádů, kteří za námi dorazili a mohli ty obrovské emoce sdílet s námi.

Po prvním dnu to vypadalo všechno více než dobře pro jednotlivce i týmy, ale dobře jsme věděli, že nás čekají další dva ještě náročnější dny.

F3E – elektropylony

zpravodajství od elektroletců doplníme co nejdříve. Děkujeme za pochopení ….

Pátek 4. srpna: zátěžový test techniky i závodníků

F3D – spalováky

Nejnáročnější den celého MS, kdy se odlétalo celkem pět soutěžních kol s dešťovými přestávkami, které už nikoho z nás nemohli zaskočit. Pouze ta rychlost nástupu deště byla mnohem rychlejší než u nás. Ve spalovácích si držel svou stabilní formu nováček Honza Petr s Lukášem Voseckým okolo 65s, což byl velmi a stabilní a spolehlivý výkon. Roman s Tomášem se blížili časům okolo 60s a byl tam ještě prostor pro zlepšení. Ale nakonec to dopadlo všechno jinak. Romanovi „zdechnul“ motor v osmém startovním kole a nedoletěl stejně jako v prvním kole závodu. Se stejným problémem se potýkal Tomáš první den a také dvakrát nedolétal. Takže po osmém kole měli oba závodníci po dvou neúspěšných startech hodnocených za 200 bodů (respektive sekund). Mírnou útěchou bylo, že po každých čtyřech odlétaných kolech se jeden nejhorší výsledek škrtá. Po ukončení osmého kola tedy oba dva dva piloti své nejhorší výsledky (200s) škrtali a mohli se pokusit bojovat o místa v první desítce. To by ovšem nesmělo přijít to nešťastné deváté kolo, kdy Tomášův motor opět přestal pracovat a byla z toho třetí dvoustovka. Romanův motor i letou šlapal naopak výborně, ale pilot se nechal unést soubojem Emil Brobergem (úřadujícím mistrem světa) a chtěl si porovnat svou výkonost. Bohužel Emil prokázal svůj talent a svou trať prolétl za 58s a zvítězil. Roman ztratil v čistém čase pouze 0,6s, ale při souboji jednou neobletěl pylon číslo 3 a jednou pylon číslo 1. To znamenalo jediné, že výsledné hodnocení bylo také za 200. V ten moment skončily všechny osobní ambice a oba piloti se vraceli do depa se skloněnou hlavou.

Večer bylo zapotřebí nastavit motory do režimu maximální spolehlivosti i za cenu mírného snížení výkonu, protože se tady hraje o slušný výsledek v družstvech.

F3E – elektropylony

zpravodajství od elektroletců doplníme co nejdříve. Děkujeme za pochopení ….

Sobota 5. srpna: konec dobrý, všechno dobré

F3D – spalováky

Z pátku na sobotu se nikomu nespalo moc dobře, protože tíha zodpovědnosti byla vysoká. Nikdo to nechtěl týmu pokazit. A ještě do toho všeho vstupovala předpověď počasí, která predikovala v poledne příchod dešťové fronty. My jsme ovšem potřebovali dolétat poslední tři kola, abychom tím završili celkový počet odlétaných kol na dvanáct a mohli tím pádem škrtat 200 bodové hodnocení u Romana a Tomáše.

Na trati se oba „hříšníci“ chovali velmi zodpovědně a oblety pylonů byly s dostatečnou rezervou a žádné letecké souboje nikdo z nich nevyhledával. Jediný, kdo si mohl sobotu dostatečně užívat byl Honza Petr s Lukášem. Měli za sebou 9 stabilních časů a byl čas začít zrychlovat. Jak si řekli, tak udělali a poslední start na tomto MS byl za 62s.

Naši strážní andělé tam nahoře (Ondra, Pepa, Miloš a další) dokázali dešťovou frontu posunout až na odpoledne a podařilo se dolétat všech dvanáct kol. Takže všichni svůj úkol splnili a už se čekalo na ostatní soupeře, jak to všechno dopadne. Po pátečním průběžném sedmém místě v družstvech bylo doufání v medaili velmi odvážnou fantazií. Ale sobotní výpadky ostatních soupeřů posunuly český tým na skvělé a tvrdě vybojované třetí míst. Výbuch emocí poté co přišel s Tomáš Ciniburk s touto zprávou byl neskutečný. Dospělí chlapi se radují jako malé děti a nechybí ani slzy štěstí.