První závody 2022 v italské PISA(e)

Zima nám utekla jako voda a jako již tradičně, začala pylonářská sezóna na jihu Evropy v Itálii. Předpověď počasí nebyla sice moc příznivá, ale ten kdo zažil utužovací (otužovací) kemp v Kardašce, byl teplotou vzduchu v Itálii mile překvapen. Byť domácí italové chodili v zimních bundách a žehrali, že toto není italský duben.

Létalo se na modelářském letišti nedaleko šikmé věže ve městě Pisa. Jednalo se o náhradní řešení za původně plánovaný a téměř již tradiční závod v Modeně. Bohužel nemáme žádné konkrétní informace, ale proslýchá se, že to bylo způsobeno mezilidskými problémy uvnitř klubu.

Organizace proběhla dle tradičních „italských“ zvyklostí. Takže žádný nástup, žádné základní uvítací informace, pouze to, co bylo napsáno na Facebooku. To, že se začalo závodit nám přiběhl oznámit obětavě Rob Metkemajer, že náš první tým už má být na startu. (díky Robe 👍).

První zahraniční závody si vyjeli vyzkoušet dva naše nové týmy Honzy Petra a Tomáše Živného se společným mechanikem Lukášem Voseckým. Vybaveni zbrusu novou sadou F3T modelů Nemesis z vlastní produkce a skvělým designem od Dana Bartůška (Badan Airplanes) se neohroženě vrhli do mezinárodní konfrontace. Ze staré gardy se závodů zúčastnil Tomáš Andrlík a Roman Pojer, kteří si vzájemně také mechanikovali v obou kategoriích F3T a F3D.

O samotném průběhu závodu by se nechal napsat celý román, ale asi by to nebylo zajímavé číst, protože tohle se musí prožít. Jedna ze zajímavých perliček byl startér závodu. Pravděpodobně se jednalo o „bafuňáře“ místního klubu s dostatečně velkým egem, ale s minimální představou o tom, co je pylonové létání. Jelikož je maketář, tak ho zajímala pouze bezpečnost přistání. Že někteří piloti létají nad depem v plné rychlosti ho nechávalo v klidu, že mu za pylonem číslo 3 (u kterého dřepěl pohodlně na židli) zakopávají modely, ho nechávalo v klidu. Ovšem, když došlo na zhasnutí motorů a přistávání, tak ožil a začal rozdávat tresty za neposlušnost v zájmu bezpečnosti nás všech.
Takže to odnesl náš tým, kdy Roman Pojer přistál 5m od svého mechanika Tomáše, ale ten pod pohrůžkou diskvalifikace nesměl model sebrat. A tak jsem museli dalších 60s počkat než do nás přistane italský pilot Brassi a ustřelí nám směrovku našeho NoName 😒 …..

Další novinkou bylo nasazení holandského elektronického systému časomíry. Vše vypadalo velmi pěkně a my jsme se už těšili na perfektní startovací systém včetně jmen pilotů na tříbarevném LED displeji. Bohužel v průběhu soboty displej odešel do věčných lovišť a nepomohlo ani tradiční italské „computero resetato“. A my jsme se začali obávat, že dojde na stopky a naostřenou tužku. Ovšem Jan de Klok překvapil a z auta vytáhl starší verzi panelu, kterou do hodinky zprovoznil a létalo se dál. Proč tento systém neškrtá po čtvrtém kole nejhorší výsledek jsme se nedozvěděli, takže výsledky jsou mírně zkresleny, ale naštěstí to nemělo vliv na medailová umístění.

Uzavřeme to pozitivní větou našeho nejzkušenějšího pylonáře: „Do Itálie si to musíš přijet užít, ale nemůžeš čekat to bude všechno podle pravidel a zvyklostí„.

Když to celé shrneme, tak to potvrzuje Tomášova slova. Příští rok pojedeme znovu a rádi 👍