Otcem myšlenky vyrobit vlastní motor pro kategorii F3D je Ivo Konečný – dlouholetý modelář, který s výrobou amatérských modelářských motorů má nemalé zkušenosti. Již před mnoha lety se zabýval vývojem a výrobou čtyřtaktních benzínových i metylových motorů různých obsahů. Už tehdy Ivoš jezdil pro rady do Brněnské MVVS za Karlem Götzem, Pepou Sladkým a Míšou Obrovským – v tu dobu jejich „GRRT“ vládly kategorii F3D. Sám se pustil do výroby 40-ti kusových sérií malých detonačních „nula pětek“ , později čtyřtaktních „třicet šestek“. Motory se různými kanály dostaly do celého světa, dokonce až do austrálie. Jeden exemplář dokonce skončil v muzeu Ducati. Myšlenka vyrobit si svůj motor uzrála na konci roku 2009, tedy v době kdy trh až na pár vyjímek zcela ovládl svými motory Rob Metkemeijer z holandska. Důvodem byla stagnace ostatních výrobců pylonových motorů, kteří do té doby byli schopni motorům MB konkurovat. Byli to především rus Ravil Ibragimov a američan Henry Nelson, kteří postupně ukončili výrobu, takže jejich motory mizely ze závodních modelů z důvodu nedostatku náhradních dílů. Pro vývoj motoru se Ivoš rozhodl spojit s Martinem Šulou z MR Racing, který má s vývojem dvoutaktních motorů obrovské zkušenosti. Nejen že dvoutaktní motory vyrábí, ale jeho služeb při vývoji využívají výrobci motorů různých zvučných značek. Na začátku projektu po provedení základních výpočtů a počítačových simulací bylo rozhodnuto o následujícím uspořádání : velmi robustní konstrukce skříně, bezvložková konstrukce válce s vrtáním 20.5mm a zdvihem 20.0mm, sání zadním víkem řízené rotačním šoupátkem deskového typu. Jako naprostý unikát je použití nožové přívěry výfukového kanálu, která je sice u moderních dvoutaktů běžná, ještě nikdy však nebyla použita na modelářském motoru. Na jaře 2010 byl hotový prototyp, který Ivoš podrobil testování. Již první zkoušky naznačily, že se sice rodí konkurence schopný motor, ovšem že cesta do zdárného cíle bude trnitá. A byla… Jako největší problém se ukázala být úprava povrchu válce. Plánovaný nikasil se neosvědčil, bylo potřeba najít způsob jak na válce nanést vrstvu tvrdého chromu. Jelikož u nás není zatím nikdo schopen kvalitně nachromovat hliníkový válec, nabídl pomocnou ruku Rob Metkemeijer, který první serii cca 15-ti kusů nachromoval a dokonce Ivošovi přislíbil pomoc při zřizování vlastního chromovacího zařízení. Prvním velkým závodem, do kterého byl IKO-R nasazen byla Velká cena Mělníka 2012 a to ve dvou modelech – „Basty“ Tomáše Andrlíka a „Hrbáč“ Ivoše Konečného. IKO-R splnil naše očekávání, v prvním kole závodu dokonce Basty napsal čtvrtý nejlepší čas, ale zázraky se bohužel nedějí ani v F3D, a tak problémy způsobené naší neznalostí chování ůplně nových motorů měly za následek několikrát zapsaných 200bodů, tedy celkové umístění někde v hloubi startovního pole.
Přidejte odpověď